Historie vzniku

Českého svazu bojovníků za svobodu

Čechy a Morava

​

V květnu 1945, jako první po osvobození, svou činnost obnovila Československá obec legionářská (ČsOL). Od roku 1947 se její součástí stalo Sdružení čs. zahraničních vojáků 2. odboje, kteří se sešli na svém prvním celostátním sjezdu již dne 8. března 1946, v den třetího  výročí bitvy
u Sokolova.

​

28. května 1945 – vznikl přípravný výbor Svazu osvobozených politických vězňů. První sjezd se konal v Praze ve dnech 14.-16. 12. 1945. Na 2. sjezdu, který se konal 2. a 3. 5. 1947, byl název svazu upraven na Svaz osvobozených politických vězňů a pozůstalých (SOPVP).

9. července 1945 – se uskutečnila první přípravná schůze Svazu národní revoluce (SNR), který v sobě zahrnoval tři sdružení, která byla samostatnými složkami:

1. Sdružení národního odboje  – SNO

2. Sdružení českých partyzánů – SČP

3. Sdružení účastníků Pražského povstání

Sjezd Svazu národní revoluce – se konal 26. a 27. 10. 1946 v Obecním domě v Praze.

8. a 9. května 1948 – dne 8. 5. 1948 zasedaly ústřední výbory SOPVP, ČsOL a SNR, které projednaly a schválily návrh na jejich sloučení do jednotné organizace se společným názvem.
Dne 9. 5. 1948 se uskutečnil ustavující sjezd této organizace, který přijal jednotný název
Svaz bojovníků za svobodu (SBS). Sjezd zasedal ve Smetanově síni Obecního domu v Praze. 

__________________________________________________________________________________

Slovensko

​

Počátkem roku 1945 byla obnovena činnost Československé obce legionářské, která v sobě zahrnovala dvě sdružení, která bylá samostatnými složkami:

1. Združenie zahraničných vojakov

2. Združenie prvého odboja

​

Duben 1945 – byl vytvořen „přípravný výbor“ organizace Zväz slovenských partizánov. 1. sjezd se konal 3. až 5. 8. 1946 v Bratislavské Redutě.

Květen 1945 – v Bratislavě byl založen Zväz protifašistických politických väznov a ilegálnych pracovníkov.

​

6. a 7. dubna 1946 – se uskutečnil první celoslovenský sjezd organizace Zväz vojakov Slovenského národného povstania. Svaz se začal postupně ustanovovat ve 2. pololetí 1945, kdy byla vytvářena tzv. místní sdružení (odbočky).

1. března 1948 – na konferenci zástupců všech odbojových organizací na Slovensku bylo vytvořeno Ústredie odbojových zväzov, které mělo za úkol připravit sloučení všech odbojových svazů na Slovensku.

​

27. až 29. srpna 1948 – dne 27. 8. 1948 se konaly samostatné sjezdy Zväzu vojakov Slovenského národného povstania, Zväzu slovenských partizánov, Zväzu protifašistických politických väznov a ilegálných pracovníkov a Čs. obce legionářské, které, na společném ustavujícím jednání dne 29. 8. 1948 projednaly a schválily návrh na jejich sloučení do jednotné organizace a přijaly název
Zväz ľudových protifašistických bojovníkov.

Československo

​

17.  a  18. listopadu 1951 – se uskutečnila slučovací konference Svazu bojovníků za svobodu (SBS), který sdružoval účastníky národně osvobozeneckého a protifašistického odboje I. a II. světové války v českých zemích a Zväzu ľudových protifašistických bojovníkov (SĽUB), který sdružoval obdobně účastníky na Slovensku. Slučovací konference se konala v místnostech Autoklubu RČS
v ul. Opletalova 29, Praha II. Vlastní konference se zúčastnilo více než 200 delegátů. Konference přijala jednotný název „Svaz protifašistických bojovníků“ (SPB).

1. ledna 1969 se tehdejší Československá socialistická republika (ČSSR) federalizuje
a vznikají dvě samostatné republiky s národními vládami Česká socialistická republika (ČSR) a Slovenská socialistická republika (SSR).

19. a 20. února 1969 – se konal ustavující sjezd organizace Slovenský zväz protifašistických bojovníkov (SZPB), který se konal v Bratislavě.

25. a 26. března 1969 – se konal ustavující sjezd organizace Český svaz protifašistických bojovníků (ČSPB), který se konal v Praze.

27. a 28. března 1969 – se v Praze konal IV. celostátní sjezd SPB, který byl zároveň ustavujícím kongresem organizace Československý svaz protifašistických bojovníků (ČSSPB).

26. října 1990 – se „Český svaz protifašistických bojovníků“ (ČSPB) jako reprezentant odbojářů České republiky v dosud existujícím federálním Československém svazu protifašistických bojovníků (ČSSPB) vrací ke svému názvu z roku 1948 Český svaz bojovníků za svobodu (ČSBS) 

10. února 1992 – se z Českého svazu bojovníků za svobodu, jako samostatné občanské sdružení, odděluje jedna ze zakládajících organizací Československá obec legionářská (ČsOL), která do té doby působila v rámci ČSBS.

ČESKÁ REPUBLIKA

1. ledna 1993 – se vznikem samostatné České republiky zaniká federální celorepubliková organizace Československý svaz protifašistických bojovníků (ČSSPB).

12. srpna 1999 – se z Českého svazu bojovníků za svobodu, jako samostatné občanské sdružení, odděluje Sdružení osvobozených politických vězňů a pozůstalých (SOPVP), které do té doby působí v rámci ČSBS, zůstává však ve spojení s ČSBS jako jeho kolektivní člen.

​

Tímto úkonem tedy jádrem Českého svazu bojovníků za svobodu zůstává již jen Svaz národní revoluce (SNR), který v době svého vzniku, v říjnu 1946, v sobě zahrnoval tři sdružení, která byla samostatnými složkami:

1. Sdružení národního odboje  – SNO

2. Sdružení českých partyzánů – SČP

3. Sdružení účastníků Pražského povstání

​

12. září 2007 – v důsledku rozporů v SOPVP se od tohoto sdružení odděluje skupinka členů pod vedením bývalého osvětimského vězně Oldřicha Stránského a zakládá Svaz osvobozených politických vězňů a pozůstalých ČR (SOPV ČR).