I. Československá brigáda Jana Žižky z Trocnova. 1944 - 1945 Beskydy Valašsko. 
Osudy partyzánů a lidí z Beskyd od samého počátku a vzniku. Díl první.

Počátek okupace Československa, první odboj, vznik brigády Jana Žižky, seznámení s členy, odlet do týlu nepřítele, Výsadek na Slovensku. 
Přesun na Moravu.

V úvodu.

Pokusím se Vám přiblížit den po dni působení největší partyzánské brigády 
v Československu, proti okupantům ČR. nacistického Německa. V čele této brigády 
byl Dajan Bajanovič Murzin a Janko Ušiak. K výkladu a doplňování informací mi napomáhá spoustu výpovědí a dokumentární kniha ( Na každém kroku boj) . Tato kniha vznikala dlouhá léta, za pomoci žijících partyzánů v odboji, spisovatelky Marie Hrošové a spoustu pomocníků. Těmto lidem patří velký obdiv a poděkování. Smutnou tečkou zůstává, 
že spousta partyzánů, kteří na knize pracovali, se jejího vydání nedočkalo. Jedná se tak 
o nejobsáhlejší a nejvěruhodnější dílo popisující kruté osudy lidí bojujících za svobodu naší země.Mým cílem je naši historii přiblížit co nejvíce veřejnosti, aby nezapomínala na kruté osudy naší zemně. Tyto výpovědi jsou zaměřeny pro České vlastence a neočekávám zájem četby vlastizrádců, kterých se v naší zemi našlo vždy velké množství počínaje současností.

Protože jsem Valach, žiji kousek od bývalého partyzánského sídla chaty Martinák, jsem potomek těch, kteří vše prožili a zároveň pomáhali partyzánům v odboji, nebudu se ohlížet na žádnou cenzuru z úcty ke zdejším lidem. Považuji za důležité připomenout krutosti a to, jak s těmito lidmi zacházeli němečtí nacisti a kolik si zdejší kraj vytrpěl. Vždy se našli 
a nacházejí lidé, co pravdu zatlačuji k zapomnění.
Psaní zaměřuji převážně na lokalitu Valašska pro obrovské množství spisů a nezahrnu tak kompletní lokalitu působení odboje. Stejně tak se omlouvám, za případné překlepy. 

Partyzáni v politické nemilosti

Partyzáni se neprávem dostali v mnoha očích obyvatel v nemilost, jak totalitním režimem 
tak v současném režimu. Totalitní režim z nich udělal čítankové a neomylné hrdiny, ale v reálném životě spousta odbojářů a partyzánů bylo v komunistické minulosti stíháno, včetně Dajana Murzina. Po roce 1989 přinesl režim senza chtivé pisálky, kteří se snažili jakoby úmyslně vylíčit partyzány nepravdivými skutky a vyobrazit je jako opilce, vrahy, výtržníky 
a hlavně je spojovali s totalitním režimem. Jako by jistí autoři článků, chtěli zakrývat zrůdné skutky páchané německými fašisty a tím dávají najevo na jaké straně stojí, aniž by je pravda zajímala.  
Ano, našly se i skupiny, které se vydávaly za partyzány, páchaly kriminální činnost a neměly nic společného s partizánskou přísahou a vlasteneckými zájmy partyzánů. Stejně tak se našli kolaboranti a zrádci jak uvnitř brigády tak mezi Českými civilisty.

Zde však píšeme o Partizánské brigádě Jana Žižky, která byla největší v ČR.
Byli zde bojovníci z různých koutů světa, bojovali společně po boku místních obyvatel 
za svobodu této země a položili své životy. Neřešili jakého jsou politického či náboženského zaměření, bojovali a umírali dobrovolně pro naši svobodu. Tito lidé měli společného nepřítele, okupační Německo. Německo, které nás a jiné země chtělo zotročit, jako podřadnou rasu, stejně tak jako v jiných zemích. 
Nepřítel, který způsobil  43. milionu mrtvých, z toho popravili ve vyhlazovacích táborech miliony lidí.


Černý generál

Dne 10. února 2012 zemřel ve věku 91 let,  člověk, který si zaslouží čest a slávu. Stál v čele největšího partyzánského odboje v ČR. Načelník, Major Dajan Bajanovič Murzin, kterému později nikdo jinak neřekl než, Černý generál. Stane se osobním nepřítelem Hitlera, který 
na jeho hlavu vypsal odměnu 2 miliony marek. Tento náčelník se stal nedílnou součástí obyvatel Beskyd a východní Moravy . 
Po válce se stal čestným občanem šestnácti měst v Česku a na Slovensku. Tohoto počtu dosáhl jen prezident Havel.

Valaši a jejich rodiny na samotné frontě odboje, uprostřed hor Beskydy.

Každý kousek lesa zde nese krutou historii, která se zde udála. 
Obyvatele Beskyd, neboli Valaši, jako by byli předurčeni k tomuto odboji. Valašsko vznikalo 
po staletí. Byli to pastevci, ale hlavně lidé, co utíkali před útlakem šlechty a církve do hor.
Spousta lidí přišlo také z Hané, kde byli terorizování církví. Utíkali před obviněním z kacířství, neboť odmitli vydat své majetky, nebo jim bylo již vše zabaveno.  
V horách si vykáceli na černo kousek lesa a dnes již nepřestavitelnou námahou holýma rukama proměnili v kousek pole, které bylo kamenité a málo úrodné. Žili s rodinami 
v krutých podmínkách na hranici přežiti,  proto i oni samotní byli tvrdí, neústupní a schopni vydržet kruté mučení. Jejich čest a morálka se nedala takřka zlomit. Již koncem roku 1620 se Valaši vzbouřili proti Habsburkům. Valašské povstání trvalo s přestávkami až do roku 1644, kdy byli Valaši krvavě potlačeni.  Jejich morální odolnost byla také jeden 
z důvodů, že partyzáni mohli operovat v Beskydech během 2 světové války. 
Hitler si mohl vzteky vytrhat vlasy a jeho vztek nakonec vyůstil v operaci Tetřev, kdy nasadil 13 000 fašistických vojáků na zdejší kraj.  
Postupné osidlování Beskydských hor po staletí způsobilo rozptýlené bydlení. Jedná se tak 
o netradiční uskupení a tento jev se převážně vyskytuje na Valašsku.

Jedno z hlavních působišť partyzánů a operace Tetřev s 13 000 fašisty.

Původně měla brigáda Jana Žižky operovat na území západního Slovenska. Osud však určil jinak a  východní Morava Beskydy, se tak později a neplánovaně staly největší základnou partyzánského odboje. Pro svou hornatou členitost, hustý lesní porost a rozptýleným obydlím. Valaši se tak stali důležitým článkem v zásobování,  přístřeší, pomoci raněných 
a samotném odboji.
Pokud voják bojuje na frontě, nasazuje svůj život a jeho rodina je daleko od fronty. 
Valaši a hlavně jejich rodiny se takto stali samotnou válečnou frontou každým dnem, pronásledováni, mučeni a vražděni gestapem. 
Je důležité připomenout, že toto České území Vsetínska bylo vystaveno dlouhodobě těm nejtěžším zkouškám, právě nasazením do odboje samotného obyvatelstva rodin, dětí, matek, otců, uprostřed nepřítele. Jednotky SS se snažily často diky kolaborantům 
a vlastizrádcům infiltrovat mezi místní lidi, stejně tak mezi partyzány, aby pak konali své rozsudky smrti. 


Popravy partyzánu a místních obyvatel.

I když je dnes snaha realitu tehdejší doby překrucovat a hájit tehdejší Německé civilní obyvatelstvo, je důležité připomenout, že takřka všichni civilní Němci plně spolupracovali 
s gestapem, na budování jejich německé říše. Zato českých zrádců se našlo spousta.
Jeden den přišli partyzáni a druhý den Gestapo. Byly to hodinové odstupy na hranici smrti popravou, nebo umučeni v táborech. Lidé byli uprostřed partyzánské fronty. 
Byla zima a hlad, civilisté neměli sami na uživení vlastních rodin a přesto dávali partyzánům své poslední zásoby, neboť v každém bojovníkovi a odbojáři viděli naději na svobodu Československa. Němci nechali zamknout mlýny a jídlo bylo na lístkový příděl, navíc, ten kdo měl kousek půdy pro vlastní obživu, musel odvádět kontigent a vyprodukovat potraviny. Těmito potravinami byli živeni lidé ve městech. Pokud občan nesplnil dané normy, byly proti němu zahájeny sankce. Již tak neúrodná půda, samotný hlad a zásobování odboje partyzánů, neumožňovalo splnit tyto normy.  Bylo vyhlášeno stanné právo a ten kdo vyšel 
z domu od 16:00 do 6:00 byl zastřelen. 
Docházelo k udáním a tím také k častým veřejným popravám. V případě pomoci partyzánům byli lidé popraveni bez milosti na veřejných místech pro výstrahu nebo odvezeni, umučeni 
k smrti. V případě, že byla rodina povražděna a přežilo male dítě, bylo posláno do Německé rodiny na převýchovu, ovšem pokud splnilo kritéria, blond vlasy a modré oči.  Jsou zde dlouhé řady jmen a rodin, co byli takto vyvražděni, umučeni a jejich domy vypáleny.

Zde začíná velký příběh o odvaze a utrpení

Stručný počátek Války

V roce 1939 dochází k okupaci Československa a Německo si přivlastňuje velkou část Českého území. Vnitrozemí a zbytek země je obsazeno vojskem gestapa a četnictvo nahrazeno německým četnictvem. Bez odporu dochází k rozpuštění Československé armády a zbraně jsou uzamčeny ve skladech. 
Čeští vojáci se v zápětí pokusili o vykradení těchto skladů a také se jim to v několika případech podařílo. Bohužel není těch zbraní tolik, jako mají jiné státy, kde se bojovalo a tak se zbraně mohly dostat do rukou civilistu a domobrany. Je to velký problém jak vytvářet odpor, není dostatek zbraní, výbušnin a munice. 



Území zabraně fašisty 


První skupiny partyzánů a odboje. 

Češi se prostřednictvím radia dozvídají o partyzánském odboji v jiných zemích 
a vznikají první skupiny odboje. Ty máji z počátku velké problémy pro nedostatek 
zbraní. Skupiny jsou pronásledovány policejními složkami gestapa, prozrazeny kolaboranty 
a německým obyvatelstvem žijícím a okupujícich původně čeké domy 
a majetek. Němečtí civilisté plně spolupracují s německou říší a udávají tak každého, kdo klade odpor nebo spolupracuje s odbojem. Partyzánské skupiny jsou tak často dopadeny 
a popraveny. Počáteční skupiny partyzánů neměly zázemí, profesionalitu ani velké zkušenosti s partyzánským odbojem, což se mění v roce 1943. 

12.  prosince 1943 byla v Moskvě podepsána dohoda o vzájemné pomoci a podpory všeho druhu proti německu a Hitlerovi. Diky této pomoci, byl zahájen výcvik profesionálních jednotek ve Svjatošinu poblíž Kyjeva, určených k partizánskému boji v krutých podmínkách hor. V této výcvikové skupině se již nachází zkušený velitel - poručík Ján Ušiak a náčelník štábu a poradce kpt.RA- Dajan Bajanovič Murzin.  

Přibližme si krátce velitele Jána Ušiaka a  náčelník štábu Dajan Bajanoviče Murzina v činnosti před výsadkem do Československa 

Velitel - poručík Ján Ušiak 
Velitel - poručík Ján Ušiak po skončení základní školy pracoval v hospodářství. V roce 1937 narukoval do Československé armády a po rozbití republiky se vrátil domů do Bakty, která však připadla Maďarsku. Protože se mu nepodařilo získat slovenské státní občanství, musel 
do maďarské armády, se kterou byl nucen bojovat po boku fašistů na východní frontě. 
Tam padl do zajetí a požádal o vstup do československých jednotek. Od prosince 1943 byl členem 1. československého armádního sboru v SSSR, kde se osvědčil jako zkušený velitel 
a voják. Vedení sovětské armády si je vědomo jeho kvalit a také to, že má již 30 let. 
Je poslán jako velitel absolvovat výcvik v partyzánské škole ukrajinského štábu partyzánského hnutí v Sviatošine a přípravu na seskok do Československa.

Náčelník štábu a poradce kpt.RA- Dajan Bajanovič Murzin 
se narodil 20. ledna 1921 ve vsi Staryje Balykly v Baškirsku. Baškirsko leží na západ od jižního Uralu. Stal se učitelem a v roce 1939 dělal krátce ředitele školy. Začíná válka a jako vlastenec se dobrovolně hlásí na frontu. Absolvuje přípravu vojensko politické školy 
v Lotyšské Rize. Po pětiměsíčním studiu je nasazen do bojů, kde se hrdinně osvědčil. 
Po rozprášení jeho divize, se ocitl se svými padesáti spolubojovníky v obklíčení. Během bojů o Rigu byl zraněn do krku a zůstal ležet bezmocně na bojišti. Po 8 dnech jej našel Lotyšský rolník. Během krátkého zotavení utekl na Ukrajinu, přidal se k partyzánské skupině Čapajev, kde velel četě rozvědčíků. V dubnu 1942 je opět zraněn, zachránili ho partyzáni oddílu 
Za Vlast.  Po zotaveni odchází opět do Moskvy, do školy pro rozvědčíky. Dajan je vyslán 
do Moldávie, kde organizuje partyzánské skupiny “ V. M. Molotova, to až do dubna 1944. 
V čase tom je vyslán opět studovat. Tentokrát do speciální školy rozvědčíků partyzánského hnutí. Jak již bylo zmíněno, hnutí které se připravovalo na výsadek na Slovensko, později přesun do Beskyd. Murzin je ve svých 23 letech nejzkušenějším a pro nízký věk mu vedení doporučí fousy, pro zvýšení autority a zakrytí nízkého věku. Díky jeho pozdější černé bradě a nepříčetného Hitlera, mu nikdo jinak neřekne než Černý generál. Teprve po válce, když své vousy oholil, si spoustu bojovníků uvědomilo, že jim velel mladý chlapec. Dajan Murzin byl surový bojovník a nesmlouvavý velitel štíhlé postavy. Ten kdo se s ním měl tu čest setkat, si všiml zelenkavých očí a drobných rysů tváře. 
Byl to ale hlavně čestný člověk, který pnil své poslaní za svobodu. 


Dajan Bajanovič Murzin bojoval za naši svobodu kus od svého domova.

Murzyn si má do týmu vybrat další spolubojovníky, kteří s ním poletí přímo do týlu nepřítele. Murzyn je nejzkušenější válečník z mnoha bojů a tak si k sobě bere Pavla Morozova, jehož kvality dobře znal z Moldavska, kde společně bojovali. Další koho si Murzin vybral byl zdatný partyzán Pavel Kudelja, který navíc dobře ovládal němčinu. Dále radisti Vladimír Kolomackij a radistka Alexandra Timochovova, lékař Ablaiz Latypof a další.


Radisti Vladimír Kolomackij a radistka Alexandra Timochovova

Ve výcvikové skupině byli také Češi a velkou část tvořili Slovenští vojáci, kteří původně byli nasazeni do Maďarska, aby bojovali na straně Hitlera. Poté, co viděli jaké zvěrstva páchali Němečtí vojáci na civilním obyvatelstvu, přeběhli k Sovětské armádě, nebo se nechali úmyslně zajmout Sověty, aby pak mohli bojovat proti Hitlerovi.
Vznikající profesionální skupina měla za úkol zformování vlastenců k partyzánskému odboji 
na území západního Slovenska, kde již působí partýzanská brigáda M.R. Štefánika, pod velením majora Petra Alexejeviče Veličkaa. Nikdo však netušil, že se později ocitnou 
na východní Moravě v Beskydech. Konečný počet později zformovaných partyzánů 
byl okolo 1400. 


Seznam 21 profesinalně vycvičených vojákůpřed odletem do Československa

Velitel - poručík Ján Ušiak	Náčelník štábu Dajan Bajanovič Murzin

Zástupce velitele - Pavel Nikolajevič Morozov	Velitel diverzní skupiny - Por. RA - Pavel Kudelja	Politický komisař - Des. Alexander Turský

Starší radista - Vladimír Kolomackij	Radistka - Alexandra Timochovová	Lékař - Ablaiz Latypov

Rozvědčík - Valentin Nikolajev 16 let	Rotný - Ondřej Melek	Čet. - Ján Kolodžej

Des. - Michal Dupkala	Des. - Ján Segeč	Svob.- František Tkáč

Michal Masaryk	František Ralbovský	Zás. náč.a - Martin Valaštiak

Des. - Štefan Petruš	Svob.- Jozef Michálek	Josef Nemec

Ján Sčur	František Ralbovský	Josef Nemec

Původní výsadek při výcviku ve Svjatošinu poblíž Kyjeva před odletem - červenec 1944

V té době netuší velitel - poručík Ján Ušiak a náčelník štábu a poradce kpt.RA- Dajan Bajanovič Murzin, že se stanou součásti největšího partyzánského odboje za svobodu naší země a ovlivní tak osudy mnoha lidí Valašska v Beskydech a to převážně obcí 
Horní Bečva, Prostřední Bečva, Dolní Bečva, Čeladná, Velké Karlovice, Hutisko Solanec, Nový Hrozenkov, Huslenky, Valašská Bystřice, Bílá a další obce Vsetínska a Zlinského kraje.

PŘÍSAHA PARTYZÁNA

Přísahám na vše, co je mi svaté, že v boji za osvobození Československa nebudu litovat ani svých sil, ani svého života. Nemilosrdně budu mstít všechna muka a slzy našich matek 
a sester, zavražděné vlastence, všechny zločiny spáchané německými a maďarskými barbary na Češích, Slovácích, Karpatských Ukrajincích. Dobrovolně jsem se přihlásil do řad partyzánských bojovníků a slibuji, že budu vždy poslušen rozkazů svého velitele a svého oddílu a budu je bez odmluvy plnit. Svěřené tajemství budu posvátně chránit a své druhy 
a oddíl nikdy nezradím, byť bych byl vystaven sebevětším mukám. Kdybych však svůj oddíl zradil nebo nesplnil jeho příkazy, nechť mne stihne přísný trest z rukou mých kamarádů. 
Můj oddíl bude mi rodinou, moji kamarádi mými bratry. Bude li  raněn můj druh, nebo upadne do těžkého postavení budu mu nápomocen a nedopustím, aby se dostal do rukou nepřítele. Sám nikdy se živý nevzdám nepříteli. Všechny mé myšlenky a síly budou ode dneška věnovány jednomu cíli: Škodit nepříteli na každém kroku, pomáhat ze všech sil 
v boji za svobodu. V tomto boji neustanu, dokud poslední cizák nebude vyhnán z naší půdy, dokud Československá republika nebude opět svobodná. Mým heslem bude: Smrt fašistickým okupantům! Svobodu národům Československa!
 Tak přísahám!

Vždy nechávali kulku pro sebe, nebo jed. V případě zajetí se jednalo o jistou smrt umučením a hrozilo, že můžou být vyzrazeny informace a ohrožena tak celá skupina.



Příprava na odlet do ČR a výsadek Dne 21 srpna 1944


Dne 21 srpna 1944 nastává pro 21 parašutistů netrpělivostí očekávaný den a nad území Slovenska odlétá první skupina. Úkoly a rozkazy jsou sděleny těsně před odletem. 
Výsadek se uskutečnil na dvakrát a to tak, že první část pod velením por. Ušiaka seskočila 21.srpna 1944 strojem SI-47. Během letu byli pod těžkou protiletadlovou palbou, 
ale podařilo se jim bez úhony uniknout. V místě dopadu byly založeny 3 signální ohně, 
pro dobrou orientaci pilota.  Při seskoku si vyvrtne kotník Radistka - Alexandra Timochovová
a Alexander Tursky uvízne s padákem na stromě, při pádu si následně poraní páteř 
a dlouhodobě ho provází bolesti. V letadle si nožem otevíral konzervu a nůž si špatně zajistil. Při seskoku mu vypadnul a on tak neměl jak se odřezat z padáku na stromě. 
Skupina se cela shledá i s odbojáři, kteří na ně čekali.  V ten den 21. srpna se udála nečekaná událost a Slovensko vyhlásilo národní povstání proti Německu. Radost je velká, 
ale bohužel předčasná.    

Druhý desant s Murzinem byl vysazen v noci z 30. na 31. srpna 1944, ten přiletěl 
v Douglasu C-47. Obě části desantu dopadly v katastru obce Sklabiňa v okrese Martin, 
kde byli očekáváni partyzány z 1 čs. part.brigády M.R.Štefánika pod velením majora Rudé armády Petra Alexejeviče Velička. Brigáda M.R.Štefánika, již vedla na území Slovenska tvrdé boje. Původní dispozice Ušiakova oddílu spočívaly ve spojení se Žilinskou, vojenskou posádkou a činností v prostoru Vrútky, Žilina a Povážská Bystrica. V dalších dnech se podílejí na rozvědné činnosti v intencích štábu brigády M. R. Štefánika. 

Douglasu C-47

První konflikt skupiny 
Dne 5. záři dochází k prvnímu střetu a ztrátám. Murzin, Ušiak, Turský, Morozov a Valentin Nikolajev jedou ověřit situaci okolo Vrůtek a Strečna. Toto území má být údajně v rukou partyzánů. Cestou však nachází mrtvá těla partyzánů, která jsou již v čtyřdenním rozkladu.
Území je obsazeno fašisty a dochází k útoku tankem na jejich auto, které právě opustili. Auto exploduje a je zahájena tvrdá přestřelka. Němci byli v přesile a pálili kulomety, před kterýma se snažili ukrývat mezi stromy. Během střelby byl zasažen Morozov 
a Nikolajev. Při ústupu se skupině podaří oba zraněné vzít sebou a Němcům uprchnout 
na okraj Vrůtek, kde je čekalo povstalecké auto. Bohužel Pavel Nikolajevič Morozov 
a Valentin Nikolajev utrpěli vážná zraněni a jejich postup byl nemožný. Chvíli byli léčeni 
v Martinské nemocnici a pak přemístěni do SSSR.      

Národní slovenské povstání je pomalu potlačeno a Německé divize postupují dál. 
Ušiak s Murzinem navrhují osamostatnění celku a přesunout se na západ od Žiliny, kde dále rozvíjet původní rozkazy. 5. nebo 6. září 1944 přichází nečekaně zlom, kdy dostávají 
od Ukrajinského štábu partyzánského hnutí (UŠPH), nový zásadní rozkaz, přesun na Moravu. Nedochovaly se záznamy o hlavních důvodech změny působiště, avšak tato změna zásadně ovlivní životy a osudy obyvatel Valašska.


Cesta na Moravu.  Skupina nabírá na síle. Vznik brigády Jana Žižky

Partyzány čeká nelehký úkol. Přejit přes hory, Německé oddíly a zdolat řeku Váh. 
Ještě toho dne od nařízení 6. září 1944, se vydávají jako samostatná brigáda pod velením Ušiaka a Murzina směr Morava. 
Informace se rozkřikne a ke skupině se přidávají zástupy vlastenců z okolních vesnic, ale také narodností, Češi, Slováci, Rusové, Bělorusové, Tataři, Belgičané, Angličané,Rakušané, Němci, Kazaši, Ukrajinci, Maďaři, Moldavané, Dagestánec, Srbové, Chorvat, Bělorusové, Gruzínci, Rumuni, Poláci, Tádžik, což dokazuje že nikomu nešlo o politiku, ale o boj proti útlaku a okupaci. 
Přicházející partyzáni, dobrovolníci a vlastenci přináší do oddílu krom sebe, také skvělou výzbroj. Několik těžkých kulometů, lehké kulomety, par protitankových pušek 
a samopaly. Partyzáni pokračuji k Rajecké dolině, kde je skupina Štefánika, ta se připravuje na útok Němců od severu ze Žiliny. Společně s oddílem Štefánika, odrazí Německý útok. 
Po společném jednání Jana Ušiaka s oddílem Štefánika dostávají další bojovníky, kteří jsou dobře vyzbrojeni. Po doplnění zásob zapůjčí odbojáři Slovenského národního povstání nákladní vozy, kterými je početná družina vznikající brigády převezena do obce Domažina.  Vozy jsou následně vráceny do Martina a oddíl pokračoval přes Sulovské vrchy, obce Prečín, Bodiná, Kostolec, Vrchteplá, Súľov Hradná, až se utáboří u osady Dolina u města Povážská Bystrica. Zvažovalo se přepadení zbrojního závodu v Považské Bystrici, ale po průzkumu Martina Valastiaka, který nahradil raněného Morozova usoudil, že akce takového rozsahu 
by způsobila velké ztráty. Získané informace byly předány skupině Štefánika. Pokračovalo 
se k Povážské teplé, kde došlo v noci k střetu a likvidaci Německého strážného oddílu četnictva. Operaci velel Dajan Murzin. Stále přibývali noví vojáci, kteří původně šli na pomoc Slovenskému národnímu povstání, počet partyzánské skupiny byl již 150.  

Překážkou byla řeka Váh. Družstvo se rozdělilo na menší skupiny, zařazeni podle hodností pod velení výsadkářů z profesionálního výcviku ve Svjatošinu. 
Menší skupiny tak byly méně napadné, pro Němecé hlídky.
13. září se pokousí dostat přes řeku mezi Povážskou Teplou a Bytčou. Josef Michalek, jako pozdrav Němcům podminuje s pomocníky kus železniční tratě, bohužel hlídka nálože později našla a plán překazila. Partyzány nedaleko plevníku převezl převozník Kepko.  Další skupiny se dostaly na druhou stranu doporučením místních u obce Miškové, kde je ve svých člunech převezli. Zbývající se rozhodli Vah přeplavat u obce Beňov. V ranních hodinách dne 14. záři se celá skupina sešla na pravém břehu, v okolí obce Podvažie. 
Váh byl velmi střežen okupanty a z hladiny byly odstraněny veškeré loďky a plavidla.

Pokračování pod fotografií 
 

Partyzáni se již nacházeli za zády okupačních vojsk, které se soustředily na kompletní rozbití Slovenského národního povstání. Následuje postup do hor směrem k Moravské hranici, 
do obce Štiavnik, kde se usídli  v Němčákově hájence. 


Obec Štiavnik Němčákova hájenka - později vypálena. 


Zde probíhá příprava na překročení hranice. Jsou přepadeny četnické stanice gestapa, 
kvůli zbraním a je chycen velitel Hlinkovy fašistické gardy, který je po výslechu popraven. Četnictvo gestapa prchá a stahuje se do vnitrozemí Slovenska. Jednu dobu tak bylo partyzány ovládnuto území, které se dalo prohlásit jako obnovení území Československa. Jsou navazovány styky z místními obyvateli pro spolupráci, která bylo pro tuto činnost boje velmi důležitá. 
Partyzáni byli podrobeni přísné morálce a selháni se trestalo.  Podmínkou partyzána bylo ohleduplnost ke zdejším lidem a pokud jim jídlo nebylo darováno, platili penězmi, které jim poskytla Slovenká banka Martin během povstání, stejně tak říšské marky, které měli 
z Ukrajiny. Tvrdě byly trestány jaké koli  projevy násilí vůči civilním obyvatelům. 

  

Doplatil na to František Ralbovsky z původního výsadku. Stěžovala si na něj místní žena, které vyhrožoval pistolí a v opilosti ji chtěl zabavit manželovy holinky. Ušiak svolal partyzánský soud  a byl vynesen rozsudek. Trest smrti. Rozsudek vykonal sám Ušiak. Je třeba si uvědomit že válka byla krutá a nelítostná, selháni jednotlivce ohrožovalo všechny. Údajně došlo ještě k páru rozsudkům za dezerci ale to není podrobně zdokumentováno. Morálka a respekt musel být dosažen i těmito způsoby. Přestupek byl závažný v tom, že obyvatelstvo muselo být spojencem. Nedůvěra občanů by vše ohrozila.

V průběhu operování v teto lokalitě se vysílaly průzkumné hlídky k hranicím protektorátu Moravy. Hranice byly dobře střeženy, bylo důležité najít nejvhodnější místo k překročení. 
K brygádě se přidávají další vlastenci a také spoustu Sovětských vojáků, kteří se účastnili krutých bojů, kdy Německo napadlo Sovětský svaz a pří ústupu byli zajati. Tito vojáci byli nejlépe vybaveni svou zdatnosti a morální odolností. Za léta strávené v zajetí byli schopni přežít v krutých podmínkách. Jejich vojenské schopnosti byly vynikající, oproti spoustě dobrovolníkům, kteří se se zbrani učili zacházet poprvé po přijetí mezi partyzány. Ruští vojáci byli na dlouhé a obtížné cestě ze zajateckých táborů Německa, aby se vrátili do Rudé armády, která tlačila fašistické vojska zpět do Německa. Bohužel fronta Rudé armády byla ještě moc daleko od našich partyzánů, kteří se nacházeli uprostřed nepřítele 
ze všech stran. Návraty Sovětských vojáku se zastavily o vznikající partizánský oddíl, 
do kterého se ochotně hlásili a složili partyzánskou přísahu. Mezi Sovětskými vojáky byli ruzné hodnosti. Dustojníci velitelé, letci, námořnici a jiní. Každý přicházejících člen z Rudé armády, byl podroben přísnému výslechu a otázkám. Tento úkol měl na starost náčelník D.B. Murzin. Dajan Murzin byl nejzkušenější, sám prošel tvrdými boji a dokázal tak zjistit, jestli se mezi hlásícími členy nenachází nasazený zrádce od gestapa. Byli přijati všichni a zrádce 
se neobjevil. Postupně těmto vojákům bylo rozdělováno velení menších skupin pro jejich vojenské zkušenosti. 
Některé osudy Sovětských vojáků v zajateckých táborech a jejich útěky jsou kruté a snad pro zmínku, Genadij Grečin, který byl popraven střelením do týlu. Zázrakem přežil a přišel tím pouze o oko. Zmíním také 3 důstojníky, kteří se z Německého zajeti dostali až na 
Horní Bečvu, kde jim místní lide s otevřenou náručí pomohli. V Horní Bečvě se dozvěděli 
o partyzánské skupině za hranicemi a tak jim byl zajištěn průvodce, který je po několika dnech převedl poblíž Velkých Karlovic do Štiavniku. Byli to Ivan Štěpanov, Alexandr Kotljarov a Petr Moskalenko. Konce války se dočkal pouze Petr Moskalenko.


Takto Němci popravovali do týlu 

Nikdo netušil, že Štiavnik je poslední misto, kde je tato brigáda takto pospolu. 
 
16. září 1944 Německo vyhlásí nařízení ve znění. Ten, kdo překročí hranice do protektorátu Čech a Moravy, nebo opačně směrem na Slovensko, bude popraven. Ještě než prohlášeni vyšlo v platnost, o dva dny dříve 14. září byli v hraničním pásmu zadrženi 3 muži z Nového Hrozenkova , Hranic a Lešné. Při pokusu o útěk byl jeden zastřelen, před tím stačil zastřelit 2 fašisty, zbývající 2 byli 16. září pověšeni u mostu přes řeku Bečvu v centru obce Nový Hrozenkov, před zraky zděšeného obyvatelstva. D.B Murzin a Jan Ušiak navrhovali 
co nejrychleji přesun na Moravu. Mezi tím probíhaly rozvědné skupiny, které navazovaly kontakty s obyvatelstvem Beskyd a s Moravskými odbojáři. 


Vznik názvu brigáda Jana Žižky z Trocnova
Partyzáni navrhli velení, aby se skupina pojmenovala. Při jednání o názvu byl navrhnut název po Janu Žižkovi. Dajan Murzin chtěl vysvětlit význam jména a byl seznámen s historií Jana Žižky, jak bojoval za Svobodu České země. D. Murzinovi se to líbilo a tak schválil název Partyzánská Brigáda Jana Žižky z Trocnova. 


První pokus o překročení Hranice protektorátu Moravy 
Překročení hranic bylo velmi obtížné a proto byl uskutečněn cvičný přesun v počtu 50 osob tam a zpět, pro ověření, jestli je možné hranici překročit ve větším počtu osob.
K hranici to bylo přibližně 14 km. 
V noci z 21. na 22. září byl uskutečněn přechod 50 členého družstva v oblasti Malých Karlovic. Bohužel 3:30 nad ránem je skupina odhalena Německou hlídkou a dojde k nerovné přestřelce, která trvala 30 minut a partyzáni se museli stáhnout. Svědci uvádí, že kromě samopalů bylo slyšet těžké kulomety a výbuchy ručních granátu. Byli postřeleni 2 němečtí celníci a zajat jeden partyzán, který nestihl sve kolegy při ústupu. Později ho umučili v obci Bílá. Po návratu byly vysílány pěti člené skupiny nováčku na hranice, aby zjistili nejslabší misto možne k překročeni hranice. 

Druhý pokus o překročení Hranice protektorátu Moravy 
Partyzáni se začali připravovat na další pokus, tentokrát celá brigáda Jana Žižky.
Oddíl byl rozdělen na roty a čety pod jednotlivé velitele. Pochod k hraniční čáře byl zahájen krátce po půlnoci 25. září 1944. Nad ránem stanul oddíl u hraničního kamene. Partyzáni 
na pokyn velitele nastoupili do kruhu a na dřevenou tyč byla vztyčena Československá vlajka. Jan Ušiak pronesl krátkou řeč, poté složil celý oddíl partyzánskou přísahu. Hranice 
se podařilo překročit v oblasti podťaté v obci Velké Karlovice. Pochod trval několik hodin 
po hornatých svazích Velkých Karlovic. V mlze a mrholení museli partyzáni nést veškerou výzbroj a další příslušenství pro přežití v polních podmínkách.

Byl vydán rozkaz k odpočinku a 20 chlapů vedená Michalem Masarikem šlo na hájovnu Německého příslušníka Františka Pitche, kde byly pro potřebu družiny zabaveny potraviny, dobytek, oblečení, našly se i zbraně. Zbraní bylo nedostatek  a spousta partyzánů a dobrovolníků nemohlo bojovat, neboť neměli zbraň. Lup pak odvezli do bezpečí.  V německém hlášeni se uvádělo :)  25. září 1944 v 10:00 vnikli silně ozbrojení banditi do hájovny Německého občana Františka Pitche, kde odcizili, jednoho  koně, jednu krávu, jednu jalovici, dvě telata, asi 100 kg těžké prase, dále veškeré oblečení, 6 loveckých pušek a munici. Tento nakradený lup naložili do odcizeného vozu a zmizeli.

Vzhledem takto odcizeným šatům jak s Německých četnic a hájoven vznikalo že přicházející dobrovolníci byli oděni v šílených kontrastech. Jeden měl německou uniformu, druhý mysliveckou, někteří leteckou, což mělo později za následek, že spojenecký bombardér zhodil na Murzinovu skupinu 3 bomby. Naštěstí bez újmy na životech. K této události 
se dostaneme později.   

Pro unavené bojovníky se připravovalo jídlo, když se objevila Německá celní hlídka a došlo ke krátké přestřelce. Bohužel byl spuštěn poplach a do místa se již formovaly proti partyzánské jednotky Gestapa. Partyzáni byli na horských svazích a Němci přijížděli vinoucím se údolím od Karlovic. Všichni zaujali obrané pozice. Dajan Murzin nechal nachystat protitankovou pušku PTR, kulomety a nařídil sečkat s útokem, až Němci budou co nejblíže. V momentě kdy se sjely automobily a motocykly, zavelel Murzin k útoku a na Němce 
se snášela těžká palba. Ve zmatku skákali z aut, utíkali kam se dalo mezi domy a do hajenky Pitscheho, kde začali opětovat palbu. 
Těžké boje trvaly několik hodin a pokračovaly v odpoledních hodinách, celkově 10 až 13 hodin. Němci přiváželi stále nové posily a začínalo být jasné, že se nepodaří ubránit narůstající přesile, navíc byl několikrát odražen pokus o obklíčení partyzánů. 
Co bylo ještě horší. Z druhé strany od Makova se blížily další nacistické jednotky, které 
se také snažíly o obklíčení. Toto varování přišlo od obyvatel Makova. Velitele věděli, že na takovou přesilu a otevřený boj nestačí a zaveleli k ústupu, navic spousta partyzanů nemělo zbraň. Jednotka ustupovala a byla nucena se vrátí zpátky na Slovensko do Štiavniku 
na původní místo. Od místa boje mohlo jít o ústup ve vzalenost 16 až 20 Km. 
Né že se nepodařilo splnit úkol Ukrajinského velení a zajistit nové území na Moravě, navíc skupina byla odhalena a dali Německým gardám najevo o své existenci. 
Vyčerpaná brigáda Jana Žižky měla první ztráty a raněné. Jedním ze zastřelených byla obsluha kulometu. Jednomu partyzánu se nepodařilo zastihnou ustupující jednotku, byl zajat a odsouzen k trestu smrti. Naštěstí byl v zajateckém táboře osvobozen.  

Protitanková puška PTRD – 41   
Protitanková puška PTRD – 41 byla velmi dlouhá. Značnou část z její délky představovala hlaveň.Střely s ocelovým nebo wolframovým jádrem probíjely 25 mm pancíře ve vzdálenosti 500 m.Střelbu usnadňovaly mohutná úsťová brzda a dvojnožka,upevněná pod hlavní.    

Samopal PPŠ – 41
PPŠ – 41 se začal vyvíjet v roce 1940.Prcní exempláře se však k vojákům Rudé armády dostaly ve větším počtu až počátkem roku 1942. Samopal PPŠ – 41 Ráže: 7,62 mm Tokarev,celková délka: 828 mm,délka hlavně: 265 mm,hmotnost: 5,4 kg,počáteční rychlost střely: 488 m/s,kadence: 900 ran/min,nabíjení: bubnový zásobník na 71 nábojů  nebo krabicový na 35 nábojů.

 Těžký kulomet
Těžký kulomet Ráže: 12,7 mm,hmotnost: bez lafety: 33,3 kg,počáteční rychlost střely: 850 m/s,zásobník: 50 nábojů,kadence: 600 ran/min,účinný dostřel: s dvounožkou 2 000 m Tato zbraň je opravdová klasika a používá se po dobu více než sedmdesáti let až dodnes.Její vznik se datuje do roku 1930,kdy Rudá armáda zadala zakázku na těžký kulomet k boji proti lehce pancéřovaným a letícím cílům s použitím nábojů 12,7 x 108.

Štiavnik již nebylo bezpečné místo
Čas byl neůprosný, poblíž hranic na České straně operovaly fašistické proti partyzánské jednotky, jedna z nich oddíl I Rusham byla v Rožnově pod Radhoštěm. Problém však nastal také na Slovenské straně, kdy Německé jednotky zničily Slovenské národní povstání a bylo otázkou hodin, kdy dorazí do Štiavniku neboť o partyzánské brigádě již věděli. Nikdo ještě netušil, že Němci chystají tanky a pěchotu s minomety ze Slovenské strany. 
Ve skupině se začalo diskutovat, jestli jit na Moravu, nebo zůstat na Slovensku a bojovat s fašisty na Slovensku. Každý věděl, že Morava je plná Německých jednotek a jsou připraveni na příchod partyzánů. Navíc na Moravě bude nutno vynaložit organizační úsilí  v navazování podpory místních obyvatel pro podporu odboje. 

Dajan Murzin krom toho, že byl tvrdý bojovník, byl studovaný a měl praxi i na tuto činnost organizace v oblasti rozšiřování odboje s místním obyvatelstvem. Jeho úkolem nebylo zabít maximální počet nacistů, ale rozšíření co největšího odboje. Jeho ztráta by velkou měrou ohrozila další působení partyzánských jednotek a odboje, do příchodu Rudé armády, která pomalu tlačila fašisty zpět do Německa. Jak Murzin, tak Ušiak zásadně zamítli zůstat 
na Slovensku a věděli jaký mají rozkaz. Ten zněl jasně. Přesun na Moravu, kde rozšířit partyzánskou činnost do okolí. Murzin také cítil, že smyčka se pomalu stahuje okolo jejich brigády ve Štiavniku a navrhl postupovat tak, jako činil v bojích v SSSR, když se ocitli v obklíčení. Nařízení zněla utvořit menší skupiny a překročit hranici jednotlivě v menším počtu. 


Vznik elitní jednotky Dajana Murzina. 
Velitel Murzin se rozhodl, že překročí hranice jako první z menší skupinou a zajistí tak nové místo pro další partyzány. Předešlé roky strávil na frontách v týlu nepřítele a věděl co ho čeká. Vybral si k sobě 60 bojovníků s kterými se pokusí dostat na Moravu. Byli to převážně zkušení Sovětští vojáci z uprchlických táborů. Měli jednak bojový výcvik a praxi z fronty, zároveň nasbírali zkušenosti při útěcích, pohybovat se v neznámem prostředí. Vytvořila 
se tak zkušená elitní jednotka. Dajan Murzin věděl, že splnění úkolu je jeho povinností. Rozhodl se jit o kousek výše do hor a to nad Horní a Prostřední Bečvu na Kněhyň. Z Bečvanského údolí již působili převaděči a ti nejspíše zajistili informace o nové lokalitě. 

V noci z 28. na 29. září 1944 Murzinova skupina vyráží za pomoci Františka Haši učitele z Prostření Bečvy a Františka Bila rovněž z Prostřední Bečvy. Cílem byla chata Magurka 
na Kněhyni nad Bečvanským údolím, kterou připravili hajní a Jan Křenovský. 
Téhož dne výsadkáři co zůstali ve Štiavniku provedou krycí manévr na odpoutání pozornosti jižně od Horní Bečvy ve Velkých Karlovicích. František Tomek v obleku kominíka umístí 
do komína měšťanské školy ve Velkých Karlovicích nálože, které byly úspěšně odpáleny. 
Škola v té době byla osazena Nemeckými jednotkami. Výbuch dostatečně odpoutal pozornost a Murzinovi se podařilo dostat s celou svou skupinou bezpečně na stanovené místo Kněhyň.
Tento den 29. září 1944 se traduje jakož to příchod partyzánské skupiny Jana Žižky na Moravu.

Jan Ušiak netrpělivě čekal ve Štiavniku na příchod informátora od Dajana Murzina. 
Dny plynuly a nikdo nepřicházel. Poručík Rudé armády Vasilij Petrovič Nastěnko, který byl pověřen předat Ušiakovi informace, byl objeven a pronásledován Německou hlídkou. 
Při útěku zabloudil v horách. Do Štiavniku dorazil až 4. Října. Ušiak posílal spojky do pohraničí kvůli dalšímu navazovaní kontaktu a dny stále ubíhaly. 
10. října 1944 fašistické jednotky nečekaně obsadili Štiavník a na druhý den zahájili útok 
na Ušiakovy pozice, které byly kousek v horách nad Štiavnikem. Německý pluk vlasovců nastoupil se 4 tanky a minomety. Chvíli se snažili Ušiakovci bránit, ale po chvíli to byl boj 
o holé přežití. Ušiak rychle organizoval malé skupiny, které měly na vlastní pěst se dostat 
na Moravu. Byli však pod těžkou palbou a ve zmatku byli partyzáni rozprášeni. Spousta 
se jich dostávala na Moravu jednolivě pomocí průvodců těmi nejhoršími místy plné Němců 
v oblasti Velkých Karlovic, jiní to zkoušeli jižněji v prostoru Horní Marikové. Velká část se na Moravu nedostala a zůstali na Slovensku. Jejich pozdější činnost se mnohdy různí. Bylo tam spousta skvělých výsadkářů, kteří by byli velkým přínosem. Partyzánskou přísahu však nezpronevěřili a dále působili v odboji mezi Slovenskými oddíly partyzánů.

Dajan Bajanovič Murzin splnil rozkaz za 23. dní od nařízení rozkazu. 6. září 1944. 
Momentalně se nachazí uprostřed Beskyd a Valašska, kde začíná další etapa. 

Druhý díl říjen listopad 1944 je zde 
http://www.hornibecva-beskydy.cz/brigada_Janazizky_2.html


Prosíme Vás. Pomozte nám tyto události přeposílat všem svým přátelům 
a tak připomenuli, kus naší historie, která by neměla být zapomenuta.

http://www.hornibecva-beskydy.cz/brigada_Janazizky_1.html