Z vedoucího vozidla kolony sesedl důstojník a několik vojáků, důstojník kráčel směrem k voj. Saganovi majícímu stráž u brány. Ten zareagoval připravenou puškou, voláním „Stůj!“ a výstřelem do vzduchu. Německý důstojník vyzval hlídku, aby se vzdala, a tasil zbraň, což vedlo ke krátké přestřelce, ve které byl strážný zraněn a důstojník zabit.^[6]

Střelba mobilizovala osazenstvo uvnitř kasáren. Velitel praporu, plk. Štěpina, se snažil kontaktovat velitelství, obrany kasáren se ujal velitel kulometné roty, kpt. Karel Pavlík. Byly vydány zbraně, obránci se začali rozmisťovat po areálu kasáren a z oken a ze střechy pálit na Němce. Ti měli vlivem nepřipravenosti na odpor velké ztráty, po počátečním chaosu ale začali útočit a obkličovali objekt okolním parkem. Přivezené protitankové dělo spustilo střelbu na kasárnu, na budovu byly namířeny oslňující reflektory, přijely posily z první kolony. Až na dvůr kasáren projelo německé obrněné vozidlo, palba průbojnými náboji ale donutila poškozené vozidlo se stáhnout, stejně jako bylo odraženo několik pěších útoků.

Velkým problémem obránců byl nedostatek munice – když začala docházet, stříleli pro vytvoření dojmu palby i slepými náboji. Asi po půl hodině boje se plk. Štěpinovi podařilo spojit s velitelstvím a vydal proto troubením rozkaz ukončit palbu a vzdát se. Vyjednáváním byl pověřen poručík Karel Martínek.^[7]

Výsledkem bylo obsazení kasáren a odzbrojení obránců německými vojáky. Na české straně byli 2 zranění, na německé straně se neoficiální údaje různí – 6 až 18 mrtvých a desítky raněných. Navzdory obavám nebylo s obránci špatně zacházeno. Po několika hodinách prohlídky a německého rabování kasáren byli propuštěni zajatí důstojníci, vojáci až po několika dnech, kdy byli uzavření a hlídaní v kasárnách.^[6]

Krátké zprávy o bojích dorazily i k prezidentu Háchovi, který byl následně v noci z 14. na 15. března v Berlíně donucen schválit Hitlerův plán na obsazení zbytku českých zemí 15. března ráno.

Někteří z vojáků, například velitel obrany kapitán Pavlík a vyjednavač poručík Martínek, se později připojili k protinacistickému odboji.

Czajankova kasárna byla zbourána zčásti v roce 1940, většina pak na konci 70. let 20. století.^[2] Na tomto místě pak byla postavena mateřská škola pro přilehlé sídliště. Barák muničního skladu na Sviadnovských loukách u bývalého vojenského cvičiště zatím stále stojí a je v majetku obce Staříč.